Září 2014

Bufík

13. září 2014 v 17:11 | Gurmánka :) |  Náš domácí zvěřinec
Je to můj nejmladší bratr. Má o 15 let míň než já. Jeho první slovo bylo "buf", proto jsme mu začali říkat Bufík. Líbí se mu traktory a ovečky. Ještě jsem nepoznala roztomilejší miminko, než je on. <3 :) Tady na blogu ho budu nazývat mnoha jmény: Beník, Ben, Bufík, Bufíček...

Fotbalista

13. září 2014 v 17:03 | Gurmánka :) |  Náš domácí zvěřinec
Fotbalista je můj o 10 let mladší brácha, kterého baví fotbal a také chodí dvakrát týdně na trénink. Má velké nadání na matematiku a už by ve škole klidně mohl chodit o ročník výš. Toť vše o mém bráškovi. :)

Hudebnice

13. září 2014 v 16:55 | Gurmánka :) |  Náš domácí zvěřinec
Hudebnice je moje sestra, která je o 8 let mladší. Je nadaná snad na všechno, kromě sportů. Hraje na flétnu, zpívá ve sboru i samostatně, chodí na keramiku, výtvarku, na fotbal a to vše ji baví. Má ráda psy a nějakého si už dlouho přeje. Zajímavé na ní je, že uměla mluvit už v půl roce... Sice dělala hodně chyb, ale zvládala i celé věty. Takže to je celé o mé inteligntní sestře.

Bratr Hokejista

13. září 2014 v 15:32 | Gurmánka :) |  Náš domácí zvěřinec
Tady na blogu mu budu říkat prostě jen Hokejista. Je o 6 let mladší než já a už od malička miluje hokej a vše, co s ním souvisí. Každý den se účastní tréninků na ledu i mimo něj. Je závislý na elektronice a bez svého mobilu by nevydržel ani den. Už u něj začíná puberta, takže mi často leze na nervy, ale jinak je to fajn sourozenec. :)

Má strastiplná cesta

13. září 2014 v 15:05 | Gurmánka :) |  Z mého velice zajímavého života
Jednou jsem se rozhodla, že po škole půjdu domů pěšky. Tehdy jsme už bydleli v J*** a ta není moc daleko od K***, kam chodím na gymnázium. Hned, jak nám skončila hodina, vyprovodila jsem svou kamarádku Anchor domů. Protože jsem byla trochu líná, chtěla jsem si cestu zkrátit lesem. Nikdy jsem tam nebyla, ale spoléhala jsem se na své orientační schopnosti.

Ty mě naštěstí vůbec nezklamaly. Šla jsem po lesních cestách stále směrem na O***, které leží mezi K*** a J***. Když jsem vylezla na jeden veliký kopec, tak jsem si myslela, že už domů dojdu bez problémů. Mezi mnou a O*** byl už jen prudký svah této vyvýšeniny a tři pole. Slézt z kopce byla hračka a na prvních dvou polích téměř nic nerostlo - když ano, bylo to lehce překročitelné.

Pak už přede mnou bylo jen pole s řepkou olejkou. Stoupla jsem si na nedaleký kopeček z hlíny a hledala nejkratší cestu. Měla jsem dvě možnosti. Buď po jedné cestě celé pole obejít, nebo to vzít druhou hodně krátkou a trochu zarostlou. Chvíli jsem se snažila dohlédnout, kam přesně vedou, ale s úplnou přesností jsem to určit nemohla, byla to totiž docela dálka.

Nakonec jsem se rozhodla pro tu kratší. Ze začátku byla jen trochu zarostlá, ale postupem času přibývaly kopřivy a vysoká tráva. Nakonec jsem si uvědomila, že jsem ze všech stran obklíčená. Zepředu a zezadu rostly přes metr vysoké kopřivy, nalevo asi dvoumetrová řepka olejka a vpravo se tyčil vysoký plot. Co teď? Řekla jsem si, že nemá cenu se vracet, kopřivami se mi nechtělo a přes plot jsem nemohla. Jediná možnost byla jít řepkou olejkou.

Vešla jsem tedy do pole a začala se jí prodírat. Zprvu to byla docela zábava, ale pak už jsem vůbec nemohla. Nevěděla jsem, jak daleko od kraje se pohybuji a viděla jsem jen kousek před sebe. A co víc? Pole stále houstlo a ztěžovalo mi pořád víc cestu. Když už se tam téměř nedalo hýbat, začala jsem ty příšerné žluté kytky zalehávat a tím si tvořit cestu. Asi po deseti minutách jsem se dostala ven na straně, na které jsem chtěla vyjít.

"Co to?" Tahle otázka mi automaticky vyklouzla. Přede mnou stál plot! Vracet se mi už vůbec nechtělo, tak jsem se zase prodírala řepkou a kopřivami. Když jsem konečně našla konec plotu, byla jsem celá požahaná a špinavá. Od tehdy jsem pevně rozhodnutá, že už nikdy nevlezu do řepkového pole. Ten den jsem ještě pořádně zmokla, takže jsem byla strašně ráda, když jsem dorazila domů.

Úvod na můj blog

13. září 2014 v 14:25 | Gurmánka :) |  Blog
Ahoj, tak jsem se na doporučení své kamarádky Anchor rozhodla založit blog. Budu sem psát všechno možné o našich zážitcích s Eneul. Na úvod vám o nás něco povím. Jsme tři ztřeštěné holky z jednoho nejmenovaného gymnázia. Všechny máme rády koně a někdy jsme i pilné studentky. :) Pořád vymýšlíme něco nového a pak se tomu smějeme (to bude hlavní obsah mých článků). Doufám, že se vám můj blog zalíbí.